V Číně se dnes údajně šíří pojem "spáč". Tvrdě studují, dostanou se na dobré univerzity a pracují, ale nejsou odměněni. Za takových okolností mladí lidé leží v domech svých rodičů a dívají se do stropu. Dívají se na své telefony nebo nedělají nic. Stát je tím prý znepokojen jako "šířením apatie".
Ale myslím, že je v pořádku, že to mám. Nebo si spíš myslím, že takový čas je **nutný**.
Žijeme v době, kdy umělá inteligence snadno překonává lidskou produktivitu, Bez ohledu na to, jak tvrdě lidé pracují, přijde okamžik, kdy budou konfrontováni se svou "bezvýznamností". Proto je jedno, zda ležíte, nebo pracujete, Myslím, že hodnota člověka se příliš nemění, ať už leží, nebo pracuje.
Pokud se někomu zrovna nechce nic dělat, Především nemusíte myslet na to, že jste šťastní. Stačí vyjít ven a cítit vánek. Nebo si pořiďte domácího mazlíčka. Nakrmíte ho a stane se opět potřebou někoho jiného. To stačí.
Nebo si kupte něco, co není digitální. Dostane se do rukou někoho jiného. Peníze se pohnou a svět se trochu nadechne. To je také skvělá "výroba".
Lidé nežijí proto, aby jim někdo záviděl. Zvláště ve vysoce konkurenčních zemích, Čím více chceme "nahoru" a "víc", tím více se dusíme.
Skutečný způsob života však spočívá v opaku. Tím, že se nehýbeme, můžeme poprvé spatřit oblohu. Akt ležení, nejtišší odpor naší doby.